Rybí farmy
Z chovu ryb, neboli akvakultury, se stalo odvětví s miliardovým obratem. Více než 30% všech mořských živočichů, které lidé každý rok zkonzumují, pochází právě z chovu. Zpráva Organizace OSN pro výživu a zemědělství konstatuje, že průmysl spojený s akvakulturou roste třikrát rychleji než běžná živočišná výroba, a s úbytkem ryb v přirozeném prostředí jeho význam nadále poroste.
Chov ryb probíhá buď na pevnině nebo přímo v oceánu. Na pevnině se ryby chovají v rybnících, jezerech či v betonových nádržích. Oceánské chovy se nacházejí blízko pobřeží a ryby zde žijí namačkány v sítích nebo klecích. Pro oba typy chovu je typický vysoký stupeň znečištění a výskyt chorob bez ohledu na to, kde se chov nachází.
Stísněnost
Velikost obsádek (počet ryb na jeden krychlový metr vody) farmáři nestanovují podle životní pohody ryb, ale podle toho, zda vyšší počet ryb na jednom místě převáží ztráty způsobené úhynem. Lososi jsou chováni na tak přeplněných farmách, že ryba dlouhá 75 cm stráví svůj celý život v prostoru o velikosti jedné vany. Pstruzi jsou na tom ještě hůře – těch je na „jednu vanu“ až 27.
Třídění
V intenzivních podmínkách větší ryby napadají a zabíjejí ty menší. Proto se ryby průběžně třídí, aby se ty rychle rostoucí přesunuly jinam. Při třídění lidé ryby vyloví a vysypou na mřížku s různě velikými otvory, které je roztřídí do různých síťových klecí nebo nádrží; malé rybky proklouznou malými mřížkami, větší ryby padají většími otvory. Tento proces je pro ryby silně stresující a má často za následek bolestivé odřeniny a ztrátu šupin.
Nemoci
Intenzivní podmínky farem vytvářejí vhodné podmínky pro choroby. Jako příklad je možno uvést mořské vši, jejichž výskyt je častý na lososích farmách. Tito paraziti uždibují rybám šupiny, které pak odpadávají, což způsobuje rozsáhlé vředy. Ve velmi přeplněných chovech se vši na hlavě často prokoušou až ke kosti. Tento jev je tak běžný, že pro něj chovatelé mají vlastní název – “koruna smrti”.
Nemocemi se mohou nakazit i divoké ryby v okolí. V některých případech se po vzniku rybí farmy zvýšil výskyt mořských vší v okolí až 1000krát.
Zabíjení ryb – nekontrolované utrpení
Na rybích jatkách se lidé nenamáhají ryby nejdříve omráčit* – místo toho jim rozříznou žábry a nechají je vykrvácet za plného vědomí. Velkým rybám, jako je losos, je někdy nejprve uštědřena rána do hlavy dřevěnou palicí, ale mnoho z nich to neomráčí, ale vážně zraní. Menší ryby, jako jsou pstruzi, jsou často zabity tak, že se jim odčerpá voda a ryby se udusí, případně jsou vhozeny do ledu za plného vědomí. Protože jsou ryby studenokrevné, dušení v ledu prodlužuje jejich utrpení. Zažívají tak mučivou bolest až 15 minut, než zemřou.
Krmení a kontaminace
Mnoho druhů chovaných ryb je masožravých, což znamená, že se krmí rybami z již dnes dost vypleněných moří či oceánů. K produkci 1 kg lososa je potřeba až 5 kg ryb z oceánu. Chovatelé dokonce začali krmit rybím tukem a masem i ty ryby, které v přirozených podmínkách konzumují pouze rostliny, ve snaze urychlit jejich růst.
Kromě toho jim do krmiva přidávají různé chemikálie a antibiotika, které mají zabránit smrtelným chorobám způsobeným špatnými životními podmínkami. Tyto chemikálie kontaminují okolní vodstvo, které je již tak dost znečištěné.
--- > S úpravami převzato z FishingHurts.com
* Toto platí i v ČR – viz zákon č. 246/1992 Sb. § 5 odst. 3: „Porážení hospodářských zvířat vykrvením může být prováděno pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Jatečné zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno; to neplatí při průmyslovém zpracování ryb.“
