Prasnice tráví svůj život v kotcích tak malých, že se v nich ani nemůže otočit.
Jakmile prasnice dosáhne pohlavní dospělosti, je uměle oplodněna. Dobu těhotenství pak prožije v předporodním kotci, který je tak malý, že se v něm nemůže ani otočit. Od ostatních prasnic je izolována ocelovými tyčemi. Mnoho aspektů přispívá k jejímu strádání. Prasnicím chybí pohyb, společenský kontakt, a vlastně jakákoli mentální stimulace. Po určité době se stávají apatickými, a studie dokonce hovoří o příznacích klinické deprese.

Koncentrované krmivo prasnice sní za čtvrt hodiny, ačkoli přirozeně tráví hledáním potravy půl dne. S tím souvisí její hrabavý instinkt, který na roštové či betonové podlaze nemůže naplnit. Genetickými zásahy lidé prasata přinutili, aby měla velkou chuť k jídlu a rychle rostla. Obezita však zvyšuje náchylnost k chorobám, což je u prasnic nežádoucí. Na rozdíl od vykrmovaných selat se jim proto drasticky omezuje potrava - dostávají 2-3krát méně, než by snědly. Žijí s neustálým pocitem hladu, což vede k poruchám chování - prasnice okusují ocelové tyče nebo jen tak žvýkají naprázdno.

Drastické omezování potravy vede k tomu, že prasnice hladem okusuje ocelovou tyč.
Několik dní před porodem prasnici přemístí do tzv. porodního kotce. Ten vypadá podobně jako předporodní kotec, ovšem vedle něj je ještě malý prostor pro selata. Ta mohou prolézt pod nejnižší ocelovou tyčí a tím se dostat k prsu prasnice. Samotné prasnici nabízí klec ještě menší prostor než předporodní kotec; často nemůže ani normálně ulehnout.

Přibližně ve stejnou dobu začne prasnice pociťovat silnou potřebu stavět hnízdo pro své mladé. Dokáže však jen hrabat do betonové podlahy nebo do tyčí, což jsou další příklady abnormálního chování. Mezi průvodní jevy tohoto stádia patří pohmožděniny, řezné rány a škrábance, vyčerpanost, vyšší tělesná teplota a vysoká hladina stresového hormonu.

Prasnicím se přirozeně rodí jen 6 selat, ovšem vinou genetických zásahů se počet selat v jednom vrhu skoro zdvojnásobil. Následky jsou předvídatelné – abnormální vyčerpání organismu prasnice a malá a slabá selata, která musejí bojovat o mléko, neboť nedokáží sát najednou. Každé deváté sele zemře před odstavem, nejčastěji proto, že jej prasnice omylem zalehne nebo pošlape. Poruchy chování mohou způsobit, že prasnice selata napadne a pokouše k smrti.

Nekomentované záběry prasnic v porodních kotcích jednoho českého vepřína (michalkolesar.net).
Prasnice nemůže před selaty utéci, a ona často pijí příliš mnoho mléka (a to je umocněno nadměrnou velikostí vrhu), což vede k obrovské zátěži jejího organismu. Selata také trpí nedostatkem podnětů, a mnohdy začnou prasnici okusovat (nemá kam utéci) nebo se napadat mezi sebou.

Po třech až čtyřech týdnech jsou selata prasnici odebrána, ačkoli by přirozeně sála 13-17 týdnů. Prasnici následně přesunou do předporodní klece, kde ji znovu oplodní, a celý proces se opakuje, dokud se prasnice nevyčerpá. Pak ji pošlou na smrt.

Použitá literatura:

  • Jan Pulkrábek a kol. Chov prasat. Profi Press 2005. (Způsob chovu v ČR.)
  • Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě: Ročenka chovu prasat 2008. (Úmrtnost selat v ČR přes 11%.)
  • Alistair Currie. Dishing the Dirt: The Secret History of Meat.VIVA! 2004. Strana 29. (Úmrtí selat a jejich příčiny.)
  • Dale Arey, Phil Brooke. Animal Welfare Aspects of Good Agricultural Practice: Pig Production. Compassion in World Farming Trust, 2006. ISBN 1-900156-38-5. Strana 11-15 a 19-39. (Vše ostatní.)

Další informace: