Mnoho zvířat není před zabitím dostatečně omráčeno, a tak se probouzí při vykrvování.
Pokud se prase zdráhá nastoupit do transportu smrti (například když se bojí stoupat po rampě), dostane ránu elektrickým bodcem. Samotná cesta na smrt může trvat až 24 hodin nepřetržitě. Prasata jsou v kamionech namačkána tak, že se téměř nemohou pohnout; jsou smíchána s neznámými zvířaty, což vede k vzájemné agresi, před níž se není kam schovat. Časté jsou žaludeční problémy a zvracení způsobené jízdou; obzvláště těžce pak prasata snášejí teplotní extrémy, protože se nedokáží dostatečně potit (a nemohou se chladit bahnem).

Na jatkách se prasata nejčastěji omračují speciálními elektrickými kleštěmi, které se praseti přitisknou mezi oči a uši. Zvířata však na popravu rozhodně nečekají v klidu, a je proto obtížné umístit nástroj na správné místo. Mnoho z nich proto zažije bolestivý elektrický šok. Tato prasata jsou pak buď znovu omračována, nebo dokonce vykrvována při vědomí. Dalším problémem je příliš dlouhý interval mezi omráčením a vykrvením; podle studie britské organizace VIVA! proto před smrtí nabývá vědomí nejméně 11% prasat. To, že zvířata nejsou při zabíjení vždy dostatečně omráčená, přiznává i česká odborná literatura.

Použitá literatura:

  • Peter Stevenson. Long Distance Animal Transport in Europe: A Cruel & Unnecessary Trade. CIWF 2008. Strana 8.
  • Nařízení rady (ES) č. 1/2005, Příloha I., Kapitola V. (Přeprava až 24 hodin.)
  • Rebecca Smith. Sentenced to Death. VIVA! 2000. Strana 32-36.
  • Steinhauser et al. Produkce masa. Last 2000. Strana 71. (Česká odb. literatura přiznává nedostatečné omráčení.)

Další informace: