Aby se zabránilo vzájemné agresivitě, jsou selata mrzačena bez umrtvení (vgt.at).
Časný odstav snášejí selata velmi těžce. Ocitají se v neznámém prostředí, někdy jsou dokonce převezeni na jinou farmu. Jsou smíchána s cizími selaty (ne naposled) a vznikající agrese může vést k vážným zraněním. Slabší jedinci se navíc nemají kam schovat. Nedostatečně vyvinutá trávicí soustava nezvládá nápor tuhé potravy, a zvířata trpí průjmy, které mohou být smrtelné. Selata ztrácí bezpečí své matky, marně se snaží najít její bradavku, tak „žvýkají“ pupek svých společníků nebo se otírají o jejich břicho. Mnohem horší jsou situace, kdy selata začnou kousat – mnohdy do krve – ocasy, slabiny nebo uši. Tato chování se mezi volně žijícími prasaty nevyskytují a studie jasně prokazují jejich souvislost se stresujícími životními podmínkami.

Agroexperti na tyto problémy zareagovali tak, že začali zvířatům uřezávat část ocasů a zubů. Prasata mohou v místech zákroků pociťovat chronickou bolest ještě dlouhou dobu po provedení těchto procedur. Selata mladší sedmi dnů se smí takto mrzačit bez umrtvení. Nová evropská legislativa sice stanovuje, že se tato opatření nesmí provádět „rutinně“, ovšem například vyšetřování organizace VgT prokázalo, že v Rakousku je toto nařízení (stejně jako mnoho dalších) naprosto ignorováno. V ČR zatím žádná podobná rešerše neproběhla. Kastrace mladých samečků, při které jim lidé rozříznou šourek a odstřihnou varlata, vše bez umrtvení, se naproti tomu „rutinně“ provádí zcela v souladu se zákonem.

Selata tráví svůj život v malých ohradách bez jakékoli mentální stimulace.
Vykrmovaná selata jsou před závěrečnou cestou na smrt ještě alespoň dvakrát přemístěna, ale jejich životní podmínky zůstávají fakticky stejné – malé ohrady (podle zákona 1 m2 na jedno prase ve věku několika měsíců), betonová nebo roštová podlaha, často pokrytá výkaly, koncentrovaná, rychle snědená strava, žádná mentální stimulace; zkrátka nic, co by jen vzdáleně připomínalo přirozené prostředí.

Jak prasnice, tak vykrmovaná prasata trpí širokou škálou nemocí, jež jsou způsobeny stresem, genetickými manipulacemi, které výrazně snížily odolnost prasat, špatnou hygienou a příliš velkým množstvím zvířat. Patří mezi ně poruchy dýchací soustavy (zanícení plicní membrány), vážné průjmy (salmonela, úplavice, E. Coli), chromost (hniloby chodidel, nemoci kloubů), poškození ledvin, meningitida (chvění, křeč, paralýza), záněty kůže, žaludeční vředy a paraziti (škrkavka).

Použitá literatura:

  • Jan Pulkrábek a kol. Chov prasat. Profi Press 2005. (Způsob chovu v ČR.)
  • Alistair Currie. Dishing the Dirt: The Secret History of Meat.VIVA! 2004. Strana 28-31. (Nemoci.)
  • Scientific Veterinary Committee (1997) The Welfare of Intensively Kept Pigs. Strana 105; 107. (Smrtelnost průjmů po odstavu).
  • Verein Gegen Tierfabriken (VgT). GROSSE SCHWEINERECHERCHE 2006. http://www.vgt.at/filme/fotos/recherchen/20060928Schweine/management/index.php (zobrazeno dne 17.4.2009). (Vyšetřování organizace VgT.)
  • Dale Arey, Phil Brooke. Animal Welfare Aspects of Good Agricultural Practice: Pig Production. Compassion in World Farming Trust, 2006. ISBN 1-900156-38-5. Strana 33-45 a 49. (Vše ostatní.)

Další informace: